Něco, před čím se mi tají dech

V esejích, které psali společně specialisté na sovětskou a německou historii, se autoři pokoušejí znovu promyslet podstatu obou systémů - stalinismu a nacismu. I když jsou některé teze knihy sporné, každopádně je to pozoruhodná publikace, přímo nutná pro každého, kdo se zabývá historií pokusů o vytvoření „nového člověka“ a sociální inženýrství vࢀmasovém měřítku. A jako prevence všech dalších podobných pokusů je pak vhodná snad pro každého.

Nummi, Markus

Finský autor Markus Nummi ve svých dílech problematizuje vztah mezi realitou, psanou historií a fikcí.

Nummi, Markus: Kiinalainen puutarha

Silný příběh dětské a posléze i dospělé lásky, která překoná veškeré životní nástrahy a navzdory všudypřítomnému, ničím neomezovanému zlu přetrvá navždy. Vypravěčský um finského spisovatele Markuse Nummiho lze bez obav srovnat například sࢀklasikem vypravěčského žánru Mikou Waltarim.

Nummi, Markus: Kiinalainen puutarha

Silný příběh dětské a posléze i dospělé lásky, která překoná veškeré životní nástrahy a navzdory všudypřítomnému, ničím neomezovanému zlu přetrvá navždy. Vypravěčský um finského spisovatele Markuse Nummiho lze bez obav srovnat například sࢀklasikem vypravěčského žánru Mikou Waltarim.

Janišová, Tereza: Erilian – kouzla na obzoru

O žánr fantasy se u nás pokoušejí především mladí autoři, většinou publikující na internetu a obracející se na své vrstevníky. Občas se některým zࢀnich poštěstí vydat svou literární práci knižně. Román Erilian – kouzla na obzoru od mladé autorky Terezy Janišové (1989) vyšel vࢀpražském nakladatelství XYZ. Co čtenářům nabízí?

Svět knihy 2012 – Francie

Zajímaví francouzští a frankofonní hosté, kteří zavítají do Prahy na knižní veletrh Svět knihy

Krohn, Leena

Finská spisovatelka Leena Krohn se zajímá o umělou inteligenci a netají se svým obdivem k internetu. Nevšední pozornost věnuje smyslům a zpochybňování toho, jak je člověk vnímá. Postavy jejích knih jsou často podivíni žijící v mikrosvětě, skrze který autorka nahlíží univerzální a metafyzická témata.

Krohn, Leena: Valeikkuna

- O čem si chcete povídat? zeptal jsem se svého nového klienta. – O nevině a provinění, o svobodě a zahanbení, o lítosti, paměti a zapomnění, odpověděl. – O mnohém! Skoro o všem! řekl jsem. – A máme tak málo času.

Krohn, Leena: Valeikkuna

S René Descartem si každý spojí výrok: „Myslím, tedy jsem.“ S hlavním hrdinou románu Leeny Krohn si můžeme spojit: „Pluji si, tedy jsem.“ Floating je pro něj způsob existence. Slepé okno je román o pravdivosti a klamu paměti i smyslů, o hledání hranic mezi životem, skutečností, sny a představami, o pátrání po tom, čemu a v co může člověk věřit.

Nikl, Petr: Žlutí lvi

Již celé čtvrtstoletí uběhlo od doby, kdy všestranný umělec Petr Nikl, tehdy vࢀroce 1986 student Akademie výtvarných umění, snil svůj sen o žlutém lvu. Sen, jehož jinotajné poselství bylo zachováno v podoběࢀněkolika autorem ručně svázaných knižních exemplářů ražených na starém consulu.

Kumpfmüller, Michael: Die Herrlichkeit des Lebens

Je ještě vůbec možné napsat o Franzi Kafkovi něco, co jsme dosud nečetli, neslyšeli a mohlo by nás mile překvapit? Michael Kumpfmüller dokazuje svým nejnovějším románem Nádhera života, že to lze. Zachycuje v něm Kafkovy poslední měsíce, ve kterých se již vážně nemocný spisovatel přiklání lásce a vydává se na poslední bitvu o život nezávislý na své rodině.

Tontti, Jarkko

Všechny knihy jsou buď o smrti, nebo o lásce, říká vࢀrozhovoru finský básník, prozaik a předseda finského PEN klubu Jarkko Tontti.

Ulickaja, Ljudmila (in Lidové noviny)

„Ať děláme, co děláme, stejně jsme zvířata“, říká ruská spisovatelka Ljudmila Ulická, jejíž román Daniel Stein, překladatel, inspirovaný životem polského Žida Oswalda Rufeisena, který po válce působil jako katolický kněz v Izraeli, právě vychází česky.

Ulickaja, Ljudmila: Daniel Stein, překladatel

Prózy Ljudmily Ulické jsou mnohohlasým svědectvím oࢀ20. století, jehož skuteční aktéři pomalu odcházejí ze života aࢀsࢀsebou si odnášejí své čistě osobní příběhy, bez nichž jsou ty velké, světové dějiny nemyslitelné. Přestože jsou ruské oficiální archivy nadále přístupné jen vࢀomezené míře, cesta kࢀvlastní minulosti je otevřená – veࢀvzpomínkách doposud žijících pamětníků, vࢀalbech, korespondenci, denících, vࢀrodinných archivech. Aࢀprávě tyto soukromé dějiny Ulická sࢀpečlivostí archiváře zkoumá ve

Sís, Petr: Zeď. Jak jsem vyrůstal za železnou oponou

Sísova ojedinělá kniha zaujme svým tématem, poznávací a výchovnou hodnotou, formou zpracování i zvolenou narací. Vypráví se v ní o komunismu v Československu v letech 1948–1989.

Nimigean, Ovidiu

Ovidiu Nimigean (nar. 19. července 1962) absolvoval v roce 1988 Filologickou fakultu Univerzity Al. I. Cuzy v Jasech. Vydal pět sbírek veršů a poslední z nich, Nicolina Blues, získala řadu cen.

Nimigean, Ovidiu: Radacina de bucsau

Kořen kručinky O. Nimigeana je komplexní román, v němž se příliš nevyskytují vedlejší témata. Řekl bych, že ani nepodstatné postavy v tomto mannovském románu nejsou, a to i přesto, že se čas od času nějaké epizodické postavy objeví (v nemocničním nebo venkovském prostředí). Každá Nimigeanova postava žije svým příběhem, prochází nějakým osobním dramatem, opírá se o vlastní životopis a vytváří si svůj svět, který je tak dobře narýsovaný, že už se z něj nedokáže vymanit.

Nimigean, Ovidiu: Radacina de bucsau

Matka usnula. Nejradši bych na nic nemyslel. V žádném případě ne na to, čemu se říká „můj život“. Básník měl pravdu: „Prohlédni si své ruce, jsou absurdní.“ Proč musím toho chlápka doprovázet sem, do nemocničního pokoje (do pokoje i jinam…), proč mě nutí snášet své vtípky a osobnostní krize? Tady a teď. Čas. Prostor. Maso. „Jsoucnost“. Dělej něco, ať se mi myšlenky přestanou točit v těchto souřadnicích!

Smoljak, Ladislav; Svěrák, Zdeněk: Hry a semináře

Úplné vydání všech her a seminářů Divadla Járy Cimrmana přináší na 568 stranách ve druhém vydání z roku 2010 všech 15 autorských her se semináři od roku 1967 (Akt) do roku 2008 (České nebe). Všech 15 her je dosud na repertoáru této scény, což je v českém divadelnictví unikum.

Barnes, Julian: Vědomí konce

Vědomí konce na první pohled působí jako čtivé ohlédnutí za dobou dávno minulou a melancholická meditace na téma paměť a stárnutí. Barnes však zároveň zpochybňuje nárok pozdního věku na poklid i jakousi domnělou moudrost, jíž se postarší člověk začne snadno opájet.

Čtěte knihy - jsou zdravé